Jak poznám Monsteru obliqua od adansonii?

Obliqua má podle botanického popisu tenké, blanité listy dlouhé většinou 8–15 cm a stonek silný jen několik milimetrů. Adansonii má pevnější, mírně kožovité a lesklé listy a u dospělých rostlin mohou být otvory i v několika řadách vedle střední žilky.

Má pravá Monstera obliqua vždycky víc děr než listu?

Ne. Revize rodu Monstera (Madison, 1977) uvádí, že asi 80 % zkoumaných herbářových položek obliquy má listy úplně bez otvorů. Silně proděravělé listy má jen menšina rostlin.

Je Monstera obliqua vzácná?

V pěstování ano: RHS ji popisuje jako vzácnou, pomalu rostoucí rostlinu. V přírodě ale vzácná není, v Amazonii jde podle Madisona o jedinou hojně rozšířenou monsteru.

Je Monstera adansonii totéž co Monstera pertusa?

Ano. Kew (POWO) i RHS vedou jméno Monstera pertusa jako synonymum druhu Monstera adansonii.

Monstera adansonii vs. obliqua: jak je rozeznat a proč „obliqua“ v obchodě bývá omyl

Q: Jsou adansonii a obliqua jedovaté pro kočky a psy?

Počítejte s tím, že obě jsou jedovaté. ASPCA žádný z těchto druhů samostatně neuvádí, v článku o problematických pokojovkách ale řadí celý rod Monstera mezi rostliny s nerozpustnými šťavelany vápenatými. NC State Extension řadí Monsteru adansonii mezi rostliny jedovaté pro kočky, psy i děti a RHS u obou druhů uvádí, že jsou škodlivé při pozření a dráždí kůži a oči.

Nejspolehlivěji je rozeznáte podle listu a stonku, ne podle množství děr. Monstera obliqua má podle botanického popisu tenké, blanité listy dlouhé většinou 8–15 cm, drobný stonek silný jen pár milimetrů a otvory (pokud nějaké má) v jediné řadě podél střední žilky. Monstera adansonii má pevnější, mírně kožovité a lesklé listy, silnější stonek a u dospělých rostlin i několik řad otvorů. Samotná „síťka“ z děr obliquu nedokazuje: většina rostlin tohoto druhu má listy úplně celistvé.

Rozdíly v kostce

	Monstera adansonii	Monstera obliqua
Tvar listu	široce vejčitý až eliptický, RHS: srdčitý	proměnlivý, nejčastěji vejčitý, mírně srpovitý, s nesouměrnou bází
Otvory	chybí až četné, u dospělých i v několika řadách na každé straně žilky	asi 80 % položek bez otvorů; jinak jeden až mnoho otvorů v jediné řadě
Textura listu	mírně kožovitá, na líci lesklá	blanitá, tenká
Velikost listu (dospělé rostliny v přírodě)	25–70 cm	většinou 8–15 cm
Stonek dospělé rostliny	1,5–3 cm	2–7 mm
Růst v bytě	rychlý (NC State)	pomalý (RHS)
Dostupnost	běžná pokojovka	v pěstování vzácná (RHS)
Péče	jasné nepřímé světlo, střední až vysoká vlhkost	jasné nepřímé světlo, střední až vysoká vlhkost
Jedovatost pro zvířata	jedovatá pro kočky a psy (NC State); ASPCA: rod Monstera jedovatý	ASPCA: rod Monstera jedovatý; RHS: škodlivá při pozření

Rozměry listů a stonků pocházejí z revize rodu Monstera, kterou v roce 1977 publikoval botanik Michael Madison, a platí pro dospělé rostliny v přírodě. Pokojové rostliny bývají menší; NC State u adansonii výslovně uvádí, že v bytě má listy menší než v přírodě.

Jak poznat pravou Monsteru obliqua?

Jeden znak nestačí. Hledejte kombinaci několika:

Tloušťka listu. Madison popisuje čepel obliquy jako blanitou (membránovitou). List adansonii označuje za mírně kožovitý a na líci lesklý. Rozdíl ucítíte v prstech: list obliquy je tenký, list adansonii pevnější.
Počet řad otvorů. U obliquy leží otvory v jediné řadě na každé straně střední žilky. Dospělá adansonii může mít otvory v několika řadách. Mladé listy adansonii ale mohou být úplně celistvé, takže tenhle znak funguje hlavně u větších listů.
Stonek. U dospělé obliquy měří 2–7 mm, u dospělé adansonii 1,5–3 cm. Obliqua je celkově drobná liána s řapíky dlouhými 5–15 cm; adansonii má řapíky 20–60 cm.
Květenství. Tohle je znak pro botaniky, doma rostliny kvetou zřídka (RHS to u obliquy výslovně uvádí). Obliqua tvoří obvykle šest až osm květenství ve shluku s malým, sytě žlutým toulcem dlouhým 4–7 cm. Adansonii má toulec krémový až světle žlutý a dlouhý 12–28 cm.

Nesouměrná báze listu, podle které obliqua dostala jméno (latinsky obliqua znamená šikmá), rozlišovacím znakem není. Velmi nesouměrnou bázi má podle Madisona i Monstera adansonii subsp. laniata, jedna z forem adansonii.

Kolik děr má Monstera obliqua a proč na tom nezáleží

Na sociálních sítích se obliqua líčí jako list, který je „víc díra než rostlina“. Botanická literatura ukazuje jiný obraz. Madison prošel herbářové položky z celého areálu a uvádí, že asi 80 % z nich má listy úplně celistvé. Zbytek má listy mírně až velmi hustě proděravělé. Rostliny s děrovanými listy byly kdysi popsány jako samostatný druh Monstera expilata; dnes je to podle Kew (POWO) jen synonymum M. obliqua. Děrované formy podle Madisona nemají žádný zeměpisný ani ekologický vzor, jen v Panamě chybějí.

Pro kupujícího z toho plynou dvě věci:

Hodně děr neznamená obliquu. Adansonii je velmi proměnlivá a její listy mohou mít otvory četné.
Málo děr obliquu nevylučuje. Většina pravých oblique má listy celistvé.

Spolehlivý poměr „otvory ku pletivu“ v procentech, který by šlo použít k určení, jsme v botanických zdrojích nenašli. Čísla, která kolují po internetu, proto neuvádíme.

Proč se pod jménem obliqua prodává něco jiného?

Jedním z důvodů je záměna jmen přímo v obchodě. Ukazuje to databáze RHS: kultivar ‘Monkey Mask’ v ní najdete jako Monstera obliqua ‘Monkey Mask’ i jako Monstera adansonii ‘Monkey Mask’. Jedna a tatáž prodávaná rostlina tak nese dvě různá druhová jména.

K tomu se přidává rozdíl v dostupnosti. RHS popisuje Monstera obliqua jako vzácnou, pomalu rostoucí a kompaktní rostlinu, které trvá 10–20 let, než dosáhne plné velikosti. O adansonii NC State Extension píše, že roste rychle a pěstuje se snadno. Madison ji v přírodě označuje za nejrozšířenější, nejběžnější a nejproměnlivější druh celé skupiny. Její forma subsp. laniata podle něj roste i na plotových sloupcích a stromech u cest.

Obliqua přitom v přírodě vzácná není. Podle Madisona je to jediná monstera, která je v Amazonii hojná; roste jako drobná liána podél vodních toků. Vzácná je v pěstování, kde podle RHS roste pomalu.

Pokud tedy vidíte rychle rostoucí liánu s oválnými otvory a pevnými lesklými listy, všechny tyto znaky odpovídají popisu adansonii, ať je na cedulce napsáno cokoli.

Jak si ověřit, že kupujete opravdu obliquu?

Obecné rady k nákupu vzácných rostlin najdete v článku jak koupit vzácnou pokojovku. U obliquy si navíc ohlídejte:

Fotky listu proti světlu a detail stonku. Tenký blanitý list a stonek silný jen pár milimetrů jsou dobré znamení; silný stonek a kožovitý lesklý list ukazují spíš na adansonii.
Víc listů najednou. U obliquy se tvar listů mezi jedinci hodně liší, ale pár listů vedle sebe prozradí texturu i počet řad otvorů lépe než jeden vybraný list.
Původ rostliny. Zeptejte se, odkud matečná rostlina pochází a kdo ji určil. Prodejce, který o původu nic neví, nemá jak jméno doložit.
Pozor na kultivary se dvěma jmény. Jak ukazuje ‘Monkey Mask’, jméno na etiketě může být jen obchodní zvyk.

Úplnou jistotu u sterilní rostliny bez květů nedá žádný z těchto znaků. Botanici druhy rozlišují hlavně podle květenství a plodů.

Co říká Kew o jménech a poddruzích?

Podle databáze Kew (Plants of the World Online) jsou oba druhy platné:

Monstera adansonii roste v tropické Americe od Nikaraguy po Bolívii a Brazílii a na Malých Antilách. Kew u ní uznává poddruhy, mezi nimi subsp. laniata a subsp. klotzschiana. Madison je v roce 1977 popsal jako variety (var. laniata, var. klotzschiana); dnešní názvy poddruhů zavedli Mayo a Andrade a staré varietní názvy jsou synonyma. Synonymem druhu je také Monstera pertusa, pod kterým ji uvádí i RHS.
Monstera obliqua roste od Kostariky po tropickou Jižní Ameriku a Trinidad. Mezi synonymy jsou například Monstera expilata a Monstera falcifolia, jména popsaná podle různých tvarů listu.

Pro pěstitele z toho plyne hlavně jedno: když někde uvidíte „var. laniata“, jde stále o Monstera adansonii, ne o jiný druh.

Liší se péče o adansonii a obliquu?

RHS doporučuje u obou druhů stejný základ: pěstovat v bytě nebo skleníku, v jasném nepřímém světle, ve střední až vysoké vlhkosti vzduchu a v substrátu bez rašeliny s podílem zeminy (anglicky peat-free, loam-based). Oba potřebují minimální teplotu kolem 10–15 °C. V sezóně je zalévejte vydatně a jednou měsíčně přihnojte vyváženým tekutým hnojivem; v zimě u obliquy RHS radí držet substrát jen mírně vlhký, u adansonii zalévat střídmě.

U adansonii NC State dodává, že má ráda vysokou vlhkost a pomáhá zvlhčovač nebo miska s mokrými oblázky. Víc o tom v článku o vlhkosti vzduchu pro pokojovky. Podrobný návod k adansonii najdete v atlasu u Monstery adansonii.

Jsou adansonii a obliqua jedovaté?

ASPCA, hlavní zdroj pro jedovatost pro zvířata, žádný z těchto dvou druhů samostatně neuvádí. V článku o problematických pokojovkách ale řadí celý rod Monstera mezi rostliny s nerozpustnými šťavelany vápenatými, takže obě berte jako jedovaté pro zvířata. U příbuzné Monstera deliciosa ale uvádí, že je jedovatá pro psy i kočky kvůli nerozpustným šťavelanům vápenatým a způsobuje podráždění tlamy, slinění, zvracení a potíže s polykáním.

Adansonii: NC State Extension ji řadí mezi rostliny problematické pro kočky, psy i děti. Obsahuje krystalky šťavelanu vápenatého a po pozření způsobuje zánět úst a krku, slinění, zvracení a nechutenství. Míza dráždí kůži.
Obliqua: Samostatný údaj pro zvířata neexistuje, nejlepší dostupný je proto údaj ASPCA pro celý rod. RHS dodává, že je škodlivá při pozření, dráždí kůži a oči a doporučuje pracovat v rukavicích. Držte ji mimo dosah zvířat stejně jako ostatní monstery.

Přehled dalších rizikových rostlin najdete v článku jedovaté pokojovky pro kočky a psy.